Únor 2011

100 things about me

27. února 2011 v 12:47 | b.W.
tak jsem si nakonec řekla, že by nebylo na škodu kdyby jste o mně něco věděli. nechtěla jsem psát sáhodlouhou slohovku o sobě, protože by to stejně nikdo nečetl a tak mě napadlo na tohle.. jednoduchý a rychlý. některé věci jsem zveřejnit nemohla, snad to chápete..

btw: včera jsem s Božským nebyla, protože byl prý po pátku unavený a celý den prospal.


chci s tebou večer usínat a ráno se vedle tebe probouzet.

26. února 2011 v 13:06 | b.W.


je strašný jak se z minuty na minutu dá všechno změnit. byla sem šťastná, pak nešťastná a ze dne na den jsem zase strašně šťastná :D připadám si tak trochu jako nějaký šílenec, nebo jak to říct. ale včerejší noc a dnešní ráno bylo to nejkrásnější za poslední půlrok.

včerejší den byla opravdu flákačka. od rána jsme trávila já a holky které předvádějí v jednom místním sále trénováním na večerní přehlídku. o polední přestávce jsme si s kamarádkou došly koupit pizzu a snědly jí v zámeckým parku(miluju ho.. vážně). i když mě kdosi trápil, hlava mě bolela od toho věčného sekýrování(narovnej se! .. jdi rychleji!!.. jdi pomaleji!! .. jak máš ty ruce??!.. jak to děláš tu otočku???!! ..), stejně jsem měla dobrou náladu. svítilo sluníčko. protože jsme měli ještě čas stavili jsme se v mé ZUŠce pomoct pančelce s předškoláčkama. strašně mě baví si s nima kreslit. jsou tak hodňoučký až to není možný.
po přehlídce jsem chvátala na vlak(který mi nakonec stejně jel asi o půl hodiny později, takže jsem pěkně promrzla..), když mi přišla smska od Božského ať za ním přijedu. teď. v 10 večer. chvíli jsem mu oponovala, že to nejde a že musím domů, nakonec jsem to vzdala, zavolala mamce a vymluvila se že jsem vlak nestihla protože přehlídka ještě nezačla a že budu spát s holkama na intru a jela za ním. když to tak čtu.. vážně to zní šíleně. ve vlaku jsem odpočítávala zastávky a cesta mi přišla strašně dlouhá, ač trvá asi jen půl hodiny. když jsem mu šla naproti, nevěděla jsem jestli se klepu kvůli Božskému a nebo že mi je taková zima. nic jsem si od toho neslibovala, ale stejně jsem prostě musela jet. už když jsme se potkali(ještě s jeho dvouma kamarádama) mi dal pusu a šli jsme do nějakého baru. byla sem z toho celkem nervní, ale uklidňovalo mě jak mě každou chvíli políbil, držel za ruku, říkal mi "zlato" a nebo "lásko", seznámil mě snad s každým jeho kamarádem a vůbec nedělal před kamarády jako že mezi náma nic není. kolem druhé ranní jsme šli k němu. pustili jsme si film, ale asi je vám jasný že jsme z filmu neviděli ani kousek.. prostě se to najednou stalo.

... strašně jsem se do něj zamilovala.

usínali jsme k sobě přitulení. pořád jsem se budila a koukala na něj jak krásně spinká. ráno to bylo stejně krásný jako večer a já děkovala Bohu, že jsem přijela. v půl desáté jsem jela domu.
dnes má ještě odpoledne přijet. buď spolu budeme jen odpoledne a nebo večer vyrazíme na naší diskotéku. spolu. mám z toho strach. bude tam celé naše město. pidi město. lidi které nemůžu ani trochu cítit.. lidi kteří mi ublížili.. ale budu tam s ním

zítra vám dám zase vědět.

b.W.

fuck it!!

24. února 2011 v 16:52 | b.W.
srát na všechno.
proč se zrovna mě vždycky všechno co chci musí posrat? úplně zkazit?? lepší je asi nic nechtít. jsem nešťastná. nejradši bych se někam zahrabala a nevylézala. srát na všechno.
končím. já na tohle už fakt nemám. tohle je vážně v prdeli...
nic víc se mi nechce psát.. myslim, že by to byl nový rekord v počtu nejvíc sprostých slov v jednom článku.
shit.

in love?? ...

19. února 2011 v 17:35 | b.W.
zdravím,

naposledy jsem vám psala o T. pamatujete?? dovolte mi abych ho zde "pokřtila" na Božského( já vím, otřepaný, ale ten výraz prostě sedí a SATC je má závislost.. ). předchvílí jsem dorazila domů právě z randete s Božským. byla jsem s ním krásných 5 hodin(které tak neuvěřitelně rychle utekly.. ) , ale stejně snad nejkrásnější ze všeho byla ty chvíle, kdy se jeho rty dotýkaly mých. vím, že jsme si řekli, že se musíme poznat, protože se teď necítí na to aby semnou skočil do vztahu.. ale.. těm polibkům a nenápadným dotykům a škádlení se prostě nedalo vyhnout. chci ho. chci být s ním. miluju jeho nádherný modrý oči. takovou barvu očí jsem snad v životě neviděla, jako kdyby nosil oční čočky.. po dlouhé době jsem zase cítila ten krásný pocit když políbíte někoho koho asi vy-víte-co(ale pšt..). jsem z toho zmatená, hlavně proto že jsme si řekli co jsme si řekli, chápu ho, že si chce dávat pozor když se tak zklamal.. doufám že já ho nezklamu. nechci. moc mi na něm záleží... nejradši bych se na něj vrhla a jsem trochu smutná z toho že nemůžu.. přesto jsem šťastná i za to co bylo. moc šťastná.

asi jsem v tom. až po uši.

ještě že zítra ho uvidím zase ...

nymphomaniac´s

b.W.


i´m not perfect, my dear.

11. února 2011 v 19:31 | b.W.
tak. slíbila jsem vám, že dám vědět jak dopadlo rande?. nakonec bylo přesunuto na včerejšek. nu.. mám z toho takové nepopsatelné pocity popravdě. sešli jsme se v půl sedmé, přišel ke mně a dal mi letmé polibky na obě tváře. náš cíl byla pizzerka. strávili jsme tam dvě hodiny povídáním si o nás a prostě o všem možném, smáním se a pak mě zase doprovodil domu. rozloučil se semnou slovy že to bylo moc fajn a opět mi dal pusu na obě tváře.
nebyla jsem vůbec nervózní, ani jsem nekoktala a celkem jsem se i rozmluvila, což mi bylo celkem divný. nevěřila jsem že bych byla schopná to zvládnout. přemýšlím nad tím, jak jsem to vůbec dokázala :D
( i když to teď už asi chápu.. to ta neustálá komunikace se stále novými a novými lidmi opačného pohlaví :D )
....

vlastně abych byla upřímná. nemyslím si že to dopadlo tak jak by mělo.. že.. že by v tom bylo něco víc. možná zůstaneme kamarádi. možná.. možná to bude jinak. možná jsem moc hrr , ale v jeho chování nevidím nic co by napovídalo opaku.

hroutit se z toho nebudu.

nymphomaniac´s


abych byla upřímná je tu ještě jeden(nemyslete si o mně nic špatnýho), budeme mu říkat T. , přišla jsem k němu úplnou náhodou. našla jsem ho na fc(ach ten facebook :D) a došlo mi, že jsem ho viděla na jedné akci, tak jsem si ho přidala a po pár dnech mi napsal. teď si píšeme a vážně si rozumíme, jsme k sobě oba upřímní, na rovinu si říkáme vše... hned jsme se domluvili že se zítra uvidíme.. půjdeme se projít. mám z toho.. dobrý pocit.

někdy si trochu připadám opravdu jako děvka. když tak přemýšlím nad tím co jsem vyváděla a vyvádím, kolikrát mám chuť si jednu plesknout. ale pořádnou. sama sebe nechápu, proč to dělám? možná ze zoufalosti. tak moc toužím po tom najít někoho, koho bych mohla šíleně milovat, udělat pro něj cokoliv bych jen chtěla, zase se smát a být štastná... tak kde k sakru je????

b.W.

největší chyba, kterou v životě můžete udělat, je mít pořád strach, že nějakou uděláte.

8. února 2011 v 18:51 | b.W.
vím, že jsem vám slíbila, že se vám po pátku ozvu jak dopadlo rande?, ale on nečekaně onemocněl a naše rande? bylo přeloženo na zítřek. když mi to napsal, zkazilo mi to úplně náladu. těšila jsem se na něj. ale teď s "odstupem" času si myslím že to bylo dobře, řekla bych že to teď může dopadnout líp, že kdyby jsme to rande? měli v pátek. shodou okolností jsem prostě "zvolnila" a zjistila že né vždy mu musím psát já a že i když nenapíšu napíše on. že třeba vážně má zájem.. ale nejvíc mě srazilo na kolena že mi moje(i jeho) kamarádka řekla, že se jí na mě ptá.
a další můj pokrok??
nějak ze zítřka vůbec nejsem nervózní. budu sama sebou. prostě.. jestli to má vyjít budu se mu líbit taková jaká mám být, no ne? nemůžu si přeci hrát na něco co nejsem a nechci aby měl rád představu o nějaké ideální holce kterou já prostě nejsem.

nymphomaniac´s

o víkendu jsem byla s kamarádkama poprvé(když nepočítám Silvestr) od té doby co se semnou rozešel H. na diskotéce. neměla jsem z toho dobrý pocit, nevím proč, asi jak jsem dlouho nikde nebyla. špatný nebyl. ale ani dobrý. poznala jsem že mám o jednu opravdovou kamarádku navíc, po dlouhé době jsem dělala to co tak miluju-tančila. samozřejmě jsem to přehnala s pitím, a tak asi od půl jedné do půl třetí jsem myslela že umřu. na vině bylo samozřejmě i velké vedro, dusno, smrad a kouř. hold jedna z nejoblíbenějších diskoték. příště tam vyrážím v plavkách, nekecám(dobře, tak kecám.. ). vlastně přemýšlím jestli tam ještě někdy vyrazím(dobře to je trochu nadnesený) ale věřili by jste tomu že si někdo tahá na diskotéku nůž? a nebojí se ho použít? běhá mi z toho mráz po zádech.

a jak se máte vy??

b.W.


odmítáme ty co nás milují, a milujeme ty co nás odmítají.

1. února 2011 v 16:38 | b.W.
zoufalí lidé dělají prý zoufalé věci...

nikdy bych nevěřila že budu schopná něco takovýho udělat. že bych byla schopná si něco začít se zadaným klukem. vždy to pro mě bylo tabu, už jen kvůli tomu že by to ve finále stejně ublížilo jen mně. vždycky to tak je.. dobře tak ne vždycky, ale já nepatřím mezi ty kteří by měli štěstí.
psala jsem si s ním od té doby co jsme se rozešli s H., hodně jsem si s ním rozuměla a celkem jsme spolu flirtovali, to jsem ještě nevěděla o tom že má slečnu.. nejvíc vtipný na tom totiž je že jeho sestra chodí semnou do třídy(ta, které se teď pomalu nemůžu ani podívat do očí..) a to ona mi to řekla, dokonce mě varovala jaký je jenže já prostě.. asi mě prostě přitahuje všechno špatný. když se to jeho sestra dozvěděla, byl z toho hrozný průser a on si semnou neměl psát.. samozřejmě že jsme si psali. v pátek jsme se viděli a ... povídali jsme si strašně dlouho, dokud nebylo ticho.. jen jsme seděli a koukali na sebe, najednou mě chytl za ruku, začal mě líbat a.. asi víte co následovalo. a v neděli znovu. vím že jsem blbá. věřila jsem tomu že se s ní rozejde, všechno jsem mu po pravdě řekla, samozřejmě se vždy z toho všeho nějak snažil vykroutit... a jak že to dopadlo? prý se mi ozve až bude chtít změnu. strašně mě to rozčílilo, to snad vypadám jako člověk který bude na něj čekat dokud se milostivě nerozhodne??!! na to ať okamžitě zapomene.

nymphomaniac´s


" Čekat na tebe je jako čekat že na poušti zaprší "

abych ale nelhala, je mi to líto. nebudu říkat že ne. komu by ale nebylo líto kdyby ho někdo takhle využil a přitom mu vykládal všechny ty sladký řečičky? vím, zní to jako klišé, ale takovým věcem se asi nedá nevěřit. prý se má na všem hledat něco pozitivního. pozitivní věc na tomhle všem? nevím, snad jen to že jsem se poučila z dřívějška a stihla zasáhnout dřív než by mi ublížil ještě víc.


abych ale zase nebyla takový pesimista. v pátek jdu na rande? s jedním klukem se kterým si píšu už celkem dlouho. a všechno je to takový... no, nechám toho. další věc kterou jsem se poučila je ta, že nemám předbíhat a zbytečně polemizovat, nic neočekávat. tak se tím budu řídit a vše vám řeknu až po pátku...

b.W.